- Trasa: Sofia Airport → Sofia → Vladaya → Cherni Vrah (Vitosha Mountain)
- Doprava: Sofia MHD, BDZ - Bulharské dráhy
- Jízdní řády: Vše jsem našel v google maps. Fungují spolehlivě.
- Celkové Náklady: Letenka 75 €, Privátní pokoj v hostelu 70 €, MHD 6 €.
Sofia pro mě nebyla hlavním cílem. V zimě jsem objevil letenky za pár eur a chtěl jsem se vydat na jednodenní trek. Už z hlavní třídy (Bulvár Vitoša) bylo pohoří i s mým cílem rovnou na dohled.
Výšlap
Ráno jsem vyrazil vlakem do obce Vladaya, odkud začínal můj celodenní výšlap. Dojel jsem MHD na vlakovou zastávku Захарна фабрика, koupil si lístek za 0,82 € a v automatu kafe za 0,50 €. Dýchla tam na mě atmosféra devadesátých let v České republice. V Bulharsku evidentně od pádu komunismu do infrastruktury – až na novější vlakovou soupravu – nikdo neinvestoval ani korunu.
Ve Vladayi jsem vystoupil úplně sám. Většina lidí při túře využije autobus, vyjede pod vrchol, udělá fotku a jede zpátky. To není můj styl a odměnou mi byla pár hodin trvající samota v bulharských horách. Kromě jednoho místního člověka, který venčil psy, jsem nepotkal ani živáčka. Cestou mě zaujalo několik nouzových tábořišť. Uvnitř sice nevypadala nic moc, ale každé mělo krb a vlastní studánku.
Po cestě na vrchol je několik chat, kde se lze najíst a napít. Nikde neberou karty, ale vše mají za dobrou cenu, na rozdíl od centra Sofie.
Při výšlapu na bulharskou Vitošu mě fascinoval úkaz, který vypadá jako obří potok kamení tekoucí z vrcholků až dolů do údolí. Jde o takzvanou kamennou řeku, unikátní geologický fenomén z dob ledových. Vznikl tak, že mráz a tající sníh po tisíciletí drtily místní syenitové skály a obří zaoblené balvany se pak vahou ledové kaše pomalu sunuly korytem dolů. Když dnes na těchto kamenných mostech postojíte v tichu, můžete hluboko pod nohama stále slyšet šumět skutečnou podzemní řeku, která si razí cestu pod tunami žulových bloků.
Celý výšlap byl pro zdatného turistu překvapivě snadný. I když se vrchol nachází ve výšce 2 290 m n. m., svůj 13km výstup jsem zvládl o čtvrtinu rychleji, než predikovala mapa. Celou trasu jsem i s dvěma přestávkami na chatách ušel za cca 8 hodin.
Na vrcholu naleznete kromě úžasného výhledu meteorologickou stanici, která funguje i jako malá chata s občerstvením. Dal jsem si tam polévku, ale žádná hitparáda to nebyla. Venku, když je hezké počasí, funguje tradiční balkánský gril.
Sestup k autobusové zastávce na druhé straně kopce je o něco strmější, ale výrazně kratší než má trasa nahoru. Žádné lanovky funkční nejsou, ale autobusy (číslo 66, zastávka Хижа Алеко) do Sofie odjíždějí pravidelně do cca 17:30.
Sofia
Samotné město jsem si stihl projít jen v rychlosti. Hned na letišti mě ale pobavila místní logistika, metro sice na letiště vede, ale jezdí jen k Terminálu 2. Já samozřejmě přistál na jedničce, takže slibovaný komfort rychlodráhy měl vystřídat pendlující autobus. Jenže ten byl miniaturní a cestujících hodně. Místo mačkání v něm jsem tak vyrazil obyčejným autobusem rovnou do centra.
MHD jinak funguje skvěle. Celodenní jízdenka vyjde v přepočtu na pouhá 2 € a samotné centrum města je hezké a udržované. Původně jsem měl v plánu vyrazit s průvodcem na prohlídku místních komunistických památek a podívat se, co všechno zde tehdejší architekti stihli vymyslet, ale nakonec mi na to bohužel nevyšel čas.
Místo toho jsem zamířil na jídlo do vyhlášeného podniku Made in Blue. Prostředí restaurace bylo opravdu skvělé a mělo perfektní atmosféru, ale samotný burger mě spíše zklamal, byl to čistý průměr a znovu bych si ho tam už nedal. Jako rychlá víkendová únikovka s kombinací hor, kde si aspoň v první části cesty užijete absolutní samotu, a dobře dostupného města však Sofia zafungovala skvěle.
