Vodopád s chutí nejlepší kávy
První zastávka ještě před vstupem do parku — malá kavárna přes silnici naproti. Flat white. Nejlepší káva, jakou jsem v Kostarice pil.
Ráno začalo výpravou k místním vodopádům. Trochu mě sice zamrzelo zjištění, že mi cestovka nenápadně napálila cenu o celých 50 %, ale jakmile jsem stál pod tou masou vody, hněv vyprchal.
Vodopád je monumentální. Ta síla pod ním je nepopsatelná a plavání proti proudu byl zážitek, i když k samotné patě vodopádu se kvůli proudu doplavat nedalo.
Cesta zpět nahoru vedla po nekonečném množství schodů - ideální prověrka kondice.
Trek pod dohledem vulkánu Arenal
Po osvěžení u vody následoval přesun přímo k patě majestátního vulkánu Arenal. Čekal nás zhruba čtyřkilometrový trek hustou džunglí. Po cestě jsem byl svědkem vynalézavosti místních, která mě pobavila.
Nevím, jestli je v tom vlhkém vzduchu méně kyslíku, nebo to bylo tím terénem, ale byl to pořádný záhul. Člověk cítí respekt ke každému metru.
Výhledy na sopku byly dechberoucí, i když si její špička neustále pohrávala s mraky a zůstala skrytá. Autenticitu místa podtrhl náš průvodce, který barvitě líčil historii erupcí a osudy lidí, kteří zde zahynuli. Poslouchat tyhle příběhy v bezprostřední blízkosti toho spícího obra dodává výletu úplně jiný rozměr.
Zasloužený oběd se podával v improvizované jídelně přímo v džungli, jídlo dovezli autem. Hned vedle byl kemp - a musím uznat, že spát v takové divočině chce pořádnou dávku odvahy.
Dopravní realita a termální tečka
Cesta zpět mě vrátila nohama na zem. Kostarika je momentálně beznadějně přeautovaná. Ranní kolony tam a večerní zpět znamenají, že polovinu času člověk stráví v autě popojížděním krokem.
Nakonec nás ale čekala odměna v podobě Hot Springs. Zapomeňte na naleštěné hotelové bazény - tohle bylo to pravé, syrové místo u řeky přímo pod mostem u silnice.
Na první pohled to působilo zvláštně, převládali místní, a nebýt cestovky, asi bych tam ani nešel. Ale i když byl celý den tropický, voda měla naprosto ideální teplotu. Po tom náročném výšlapu a nekonečných schodech to byla pro tělo i svaly ta nejlepší možná tečka.
Půjčení skútru v La Fortuně
Večer jsem se snažil sehnat motorku nebo skútr. V jediné půjčovně motorek mě výše depozitu celkem demotivovala. Zkusil jsem proto obepsat další dvě půjčovny skútrů, ale bez úspěchu. V této zemi se vše řeší přes WhatsApp - i objednávku skútru lze vyklikat přes něj. Po nějaké chvíli se mi ozvali z jedné půjčovny a dali mi kontakt na někoho, kdo mi prý skútr půjčí. Majitel sice neuměl anglicky, ale s otevřeným notebookem a Gemini jsem vše potřebné vyřídil za pár minut.
Chtěli 55 dolarů. Půjčovné proběhlo v pochybném stánku se suvenýry u postarší paní, ale vzhledem k tomu, že mi majitel věřil a nechtěl depozit, jsem si tu nadupanou mašinu nakonec půjčil.
Výlet na skútru po okolí a Mistico Park
Druhý den ráno jsem se vydal po údajně nejkrásnější silnici v zemi. Všude tuhle trasu popisují jako něco epického, ale realita byla mnohem skromnější. Je to zkrátka hezká cesta kolem vody, kterých najdete po světě tisíce. Že bych z toho vyloženě sedl na zadek, to říct nejde. Paradoxně nejlepší moment přišel až cestou zpátky, kdy se konečně ukázal pořádný výhled na sopku - to bylo mnohem zajímavější než ten slavný epický úsek.
Pokud chcete zažít prales z jiné perspektivy, nabízí se zastávka v Mistico Parku. Jedná se o sérii visutých mostů s výhledem na vulkán. Koupil jsem si dopředu online self-guided prohlídku - asi 4 km procházka lesem. Pokud však chcete vidět zvířata, doporučuji průvodce. Mají na to vytrénované oko; kdybych nemíjel skupiny s průvodci, kteří ukazovali do džungle, asi bych sám nic nenašel.
Po cestě zpátky jsem se zastavil u stánku s pinchos a kokosem. Starší manželský pár zde provozoval stánek s rychlým občerstvením. Každému, kdo cestuje na vlastní pěst, doporučuji takové jídlo vyzkoušet - většinou je skvělé a levné.
Pinchos v Kostarice většinou znamená kuřecí špíz na grilu.
Ze začátku jsem si říkal, jak je 55 dolarů za den za takové staré žďorbo drahé. Po vrácení jsem ale viděl, jaký má ten člověk ke stroji vztah. Evidentně je to i přes vysoký věk jeho hlavní zdroj obživy, takže mi té částky nakonec ani nebylo líto.
Mám tu dva, vlastně tři tipy, kam se zajít v La Fortuna najíst. První odkaz je na netradiční fastfood a další dva na restaurace kousek od sebe - jedna levnější, jedna dražší, ale v obou se dobře najíte.
Přeprava z Alajuela / letiště SJO: domluvena přes Interbus. Rezervaci lze udělat jednoduše online, využil jsem jejich služby dvakrát a vždy bylo vše v pořádku.
Záchrana lenochoda — Kostaričtí hasiči v akci
